Sponsors

  • Cyklistický oddíl Cyklo TJ Písečná
  • Specialized Concept Store Svorada Brno
  • Cyklo prodejna XCR Svorada Brno
  • Wedos.cz - profesionální hosting pro váš web

Jak jsem se měl na kurzu na Milovech já, jako vedoucí, jste si už mohli přečíst. O tom jaký byl kurz z pohledu studenta si přečtete dnes díky slečně Monice, která pro vás napsala dnešní dávku čtiva. Už to bude skoro týden, co jsem se vrátila z kempu u Milovského rybníčka. Zde na Vysočině, v kraji plném kopečků i kopců, se konal letní výcvikový kurz k předmětu Turistika a sporty v přírodě.[more…]

 

dsc00883

Když jsem si tento předmět na začátku semestru zaregistrovala, vůbec jsem netušila, co mě čeká. V průběhu semestru jsem slyšela různé ohlasy od starších spolužáků a přiznám se, že z některých mi běhal mráz po zádech. Byly to věty typu: „Začni jezdit pořádně na kole, je to síla.“, „Vezmi si zimní oblečení. Když tam prší, tak se jen tak nezahřeješ.“, „Při triatlonu musíš skočit do ledového rybníku.“

Nevěděla jsem, co od toho očekávat a jelikož se neřadím přímo mezi MTB bikery, začalo mi hlodat v mysli, jestli mám šanci to zvládnout. Nicméně každá sportovní aktivita je pro mě nová výzva, a proto jsem se rozhodla uchopit osud do svých rukou. ;)

Mé staré dobré trekingové kolo jsem začátkem jara vyměnila za horské a měla jasný cíl: Úspěšně zvládnout tento kurz. Úspěšně pro mě v tu chvíli znamenalo samozřejmě získat zápočet, ale také si nezpřelámat kostru a překonat sama sebe.

Dny do odjezdu utíkaly jako voda. Přestože jsem z tohoto kurzu měla smíšené pocity, hřálo mě na duši, že na této akci budu pohromadě se skvělými lidmi.

dsc00903

Odjezd 27.5. 2012. Sraz v půl osmé u Campusu. Postupně jsme naložili věci a v osm už jsme mohli říct „Brno, adieu!“ Před námi byla devadesát kilometrů dlouhá štreka, nezbývalo nic jiného, než pořádně šlápnout do pedálů a držet tempo.

Cesta byla dlouhá, po sedmdesáti kilometrech se přestávka na oběd v Novém Městě na Moravě jevila jako zastavení v oáze. Do cíle scházelo něco kolem dvaceti kilometrů. Tento poslední úsek jsme jeli terénem a nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že většina z nás už se těšila, až budeme na místě a odměníme se vlažnou sprchou.

Okolo čtvrté odpoledne jsme dorazili do základního tábora – do kempu u Milovského rybníka. Čekala tam na nás hromada našich báglů. Jen náš stan se vypařil! Po chvilce hledání na nás zavolal spolužák, že jestli hledáme stan, tak stojí (již postavený) támhle, že si ho spletl s jiným, který měl postavit pro naše vedení. S úsměvem na tváři jsme se šly -já a Nikča– jako královny nastěhovat do společného hnízdečka.

Zbytek dne jsme strávili prohlídkou okolí (hlavně místních hospůdek a restaurací) a okolo půlnoci už většina z nás zalezla až po uši do spacáků.

SAMSUNG

Druhý den byl odstartován triatlonem. Disciplína číslo jedna, na kterou jsme měli daný limit. Zkrátka v devět hodin ráno se řeklo „START“ a naše skupinka – něco okolo padesáti lidí – naskákala dobrovolně nedobrovolně do rybníka. Zabořila jsem se až po kolena do měkkého, mazlavého, téměř lázeňského bahna (znáte tu procedúru?) a hned nato jsem si odřela koleno o neviditelný kámen pod hladinou v hloubce cca třicet čísel. Když jsem se konečně odrazila od břehu, moji hruď sevřela tak ledová voda, že jsem při prvních tempech sotva popadala dech. Nicméně jsem „se chytla“ plavců přede mnou a plavala, co mi síly stačily.

Musel to být zajímavý pohled, když jednoho poklidného rána rozbouřilo línou hladinu Milovského rybníčka padesát ztuhlých těl studentů FSpS. Nevím přesně, kolik metrů jsme uplavali, údajně snad něco okolo 150 – 200, ale mně to připadalo minimálně jako půl kiláku. :D Moje tělo, náhle ztěžklé zemskou přitažlivostí, se vyškrábalo na břeh! Přísahám, že v tu chvíli mi bylo vše úplně jedno, svlékla jsem se donaha, jen abych už na sobě neměla ty mokré plavky! Hodila jsem na sebe dres, zapnula si helmu a valila to na kole dál. Tříkilometrový kopec mi dal zabrat, to uznávám, ale bylo to o vůli a já věděla, že to prostě vyjet chci a musím! Následoval tři kilometry dlouhý sjezd a poté druhé kolo. Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Já Nikču poznala už na začátku prváku a od první chvíle vím, že je to holka, která vždy dokáže podpořit a na kterou se člověk může vždy spolehnout. A právě při šlapání druhého kopce mě tahle ženská, jakožto zkušená bikerka, natolik vyhecovala, že jsem ten krpál zdolala i napodruhé. Jsem jí za to vděčná! Pak jsem se opět svezla dolů, seskočila z kola a bok po boku se svým parťákem Nikčou vyběhla do posledního úseku triatlonu. Protnuly jsme cílovou pásku ve stejném čase, který nám dokonce zajistil třetí místo. Uff, spadl nám kámen ze srdce.

dsc00939

Odpoledne tohoto dne už se neslo v klidném duchu. Měli jsme zajímavou a přínosnou přednášku o údržbě kola, vyzkoušelijsme si překonávat lanové překážky, naučili jsme se orientovat v mapách a používat buzolu a dostali jsme lehký teoretický základ potřebný k lezení po skalách.

Úterý – den třetí, tento den nás čekal orientační běh. Běh řadím mezi své oblíbené disciplíny, tak jsem doufala, že by to mohlo jít bez větších problémů. V lese bylo celkem devět kontrol. Přes pár malých zaváhání jsem se dostala až k sedmé, ale při hledání osmé a deváté mě naprosto zklamal můj orientační (ne)smysl a do kempu jsem doběhla s hodinu a půl dlouhým zpožděním. No co, stane se. Neúspěch jsem musela hodit za hlavu.

Odpoledne jsme jeli na skály. Lezení mě vždycky lákalo, ale nikdy jsem neměla příležitost se k tomu dostat. Teď nadešel ten den. Ze začátku jsem se dost bála, je to zvláštní pocit jen tak viset na skále nějakých dvacet metrů nad zemí. Ale zalíbilo se mi to moc.

dsc00911

Ve středu jsme absolvovali celodenní výlet na kolech, něco okolo čtyřiceti kilometrů terénem. I když jsem sem tam v nějakém tom kopci měla krizi, jízda terénem mě okouzlila. A rozhodla jsem se, že právě jízdu na MTB zařadím mezi své koníčky. Určitě k tomu přispěl i stručný, ale profesionální výklad o technice jízdy, který nám podala naše hlavní vedoucí doktorka Sylva.

Předposlední den jsme šlápli do pedálů na MTB orienťáku, což byla poslední disciplína na limit. Nic lehkého, jazyk jsem měla na vestě a při nošení kola přes divoký les mi možná i ulétlo nějaké peprné slovo, ale nakonec jsem kontroly našla všechny a zbývalo dojet do kempu. Jo, stihla jsem to!

Odpoledne jsme se opět sešli pod skalami, abychom je pokořili. Jsem vděčná za to, že jsem si to mohla vyzkoušet a pevně věřím, že to nebylo naposled.

dsc00900

Čtvrteční večer – předposlední – byl oproti ostatním z pochopitelných důvodů o něco rušnější a delší. Se spolužáky jsme v blízké restauraci s uspokojením popíjeli pivko a decentně oslavovali splnění limitů v disciplínách. Byl to bezva večer a věřte, že smích bychom tuto noc mohli rozdávat na potkání.

Poslední noc propršela a páteční ráno bez sluníčka se nejevilo úplně optimisticky (jaké štěstí jsme měli s počasím si uvědomuji právě teď, o pár dní později – 7.6. 2012 – přízemní mrazíky, prší a je zima – s upřímnou účastí myslím na naše následovníky). Před námi byla cesta zpět do Brna. Zpáteční jízda byla pohodová. Bylo to naštěstí více z kopce než do kopce a po těch pěti dnech už to jelo skoro samo. Kolem půl druhé jsme byli v Brně.

dsc00941

Těchto šest dnů nelze popsat několika větami. Tak jsem se vám to snažila alespoň trochu přiblížit. Popsat, co jsme dělali, je jednoduché, ale popsat, co jsme cítili, nelze. Pro mě to bylo super. I přes to, že to někdy byla makačka, tak to bylo perfektní. Obdivuji i organizátory, kteří to měli opravdu zmáknuté.

Přivezla jsem si nejen docela dobrou kondičku, ale také plno zážitků a nových dovedností, např. bych si i sama dokázala vyměnit duši. ;)

Pojeďte, zažijte, přesvědčte se o síle party, přátelství a soudržnosti! Naše parta byli nejlepší lidi, spolužáci, ale hlavně přátelé, kteří dokážou podržet!!! Díky všem!

Za sebe dodávám: Byli jste skvělí, děkuji Monice za článek (máš u mě odměnu ;) ), fotky jsem pokradl z jejího rajčete. Díky :)

 Přečteno:3186
Categories: Další sporty

Leave a Reply